Samozvaná návštěva

22. srpna 2016 v 17:50 | Aileen |  Jak přežít v divočině...
Ano... Zase jsem vytvořila novou rubriku... Jmenuje se Jak přežít v divočině a v budoucnu v ní snad najdete spoustu článků o všem možném, co se mně nebo mým známým stalo. Snad to bude i čtivé.
Nebydlím zrovna v rušném městě a někdo by možná mohl prostředí, ve kterém žiju, označit jako... venkov - a někdy to tady vypadá opravdu jako v divočině...

Samozvaná návštěva

Představte si, že trávíte prázdniny na chatě - ne úplně v horách, ale v kopcích. Znáte svoje sousedy, oni znají vás. Občas se vám kolem vaší dřevěné chaty proběhnou daňci - nádherná zvířata mimochodem, zajíci, srny, veverky, zatoulaní psi, ale...
Jednoho dalšího krásného dne se moje teta probudila a vyšla na verandu, chtěla si sundat suché prádlo ze šňůry. To udělala, pak ale uslyšela nějaké zvláštní zvuky. Pootočila hlavu a nemohla uvěřit svým očím. Stály před ní dvě obrovské kozy, kterým dělal společnost ještě větší kozel s dlouhými zatočenými rohy. Kvůli jejich neuvěřitelné velikosti je teta zprvu považovala za krávy.
Zatímco okusovali keříky, teta popadla utěrku a snažila se je zahnat, ale bohužel je tím akorát přivolala na verandu. Rychle zalezla zpět do chaty a modlila se, aby se zvířata nerozhodla dveře rozrazit.
Odešli.
O dvě hodiny později přišel na návštěvu jeden ze sousedů. Asi se chtěl ujistit, že neměl halucinace, protože povídal, že mu, zrovna když uklízel, do garáže vešel velký - opravdu velký kozel. Říkal, že nevěděl, co dělat - taky bych netušila. Kozel ne a ne z garáže odejít. Proto vběhl do chaty pro kýbl vody, přiběhl zpět do garáže a kozla polil vodou, poté znovu utekl do domu, nabral další várku vody a kozla polil. Opakoval to tak několik minut, dokud to kozlíka konečně přestalo bavit a znuděně odešel. Moje teta a soused mají zřejmě zážitek na celý život.

Mimochodem něco přes kilometr za naší chatou stojí krásná salaš, odkud tato zvířata pravděpodobně pocházela.
 

The Diary of a Young Girl: Anne Frank

9. dubna 2016 v 22:58 | Aileen |  Knihy, filmy apod.
Rozhodla jsem se napsat takové malé zhodnocení knížky, kterou jsem právě dočetla. Čtu poměrně hodně, ale ne každá knížka mě dostane až ke článku...

Deník Anny Frankové

Nevím, jestli jste o této knize už slyšeli... Já ji teda znám už tak od deseti let, protože ji četla spolužačka, a když mi tuto knihu na podzim půjčila v angličtině moje známá, byla jsem moc ráda.


Anne Franková byla mladá židovská dívka, která se se svou rodinou ukrývala v Amsterodamu před nacismem za druhé světové války. V roce 1942 (12. června) dostala od svých rodičů k třináctým narozeninám zápisník, který se rozhodla využít jako deník.
Ze začátku se deník jeví jako obyčejný průvodce životem třináctileté holky, která popisuje svůj domov, rodinu, školu, spolužáky, která je obklopená tlupou kamarádek a sympatizují s ní kluci. Skončí škola, začnou letní prázdniny a její život se najednou zkomplikuje. Její sestra Margot obdrží předvolání od Ústředny pro židovské vystěhovalectví do pracovního tábora, proto se Anne spolu s Margot, otcem Otto Frankem a matkou Edith Frankovou přesunou do zadních prostorů firmy v ulici Prinsenbracht.
Žijí tam ještě s jednou rodinou (šestnáctiletým Peterem van Daanem a jeho rodiči) a později se k nim připojí i jejich známý, zubař, pan Dussel.
Anne popisuje jejich místo úkrytu, situaci, životní podmínky a soužití s jejich spolubydlícími. Mnoho zápisků se týká hádek a špatných vztahů s matkou, Margot, paní van Daanovou a panem Dusselem, ale postupem času jsem měla pocit, že se to zlepšuje. Když dosáhne patnácti let, začne si velmi rozumět s Peterem a chvíli to i vypadá na malý románek, i když v deníku přesto píše, že Peter je jen kamarád, kterému může říct cokoliv a má ho velmi ráda.

Anne chtěla být spisovatelkou a novinářkou. Milovala historii, mytologii, genealogii, učila se anglicky a německy, myslím, že uměla i něco z francouzštiny. Napsala několik příběhů, a když slyšela člena nizozemské vlády v exilu mluvit o možném vydání židovských odkazů po válce jako byly deníky, dopisy apod., začala deník předělávat pro vydání.
Její poslední zápisek je z 1. srpna 1944, kdy píše o svých dobrých a stinných stránkách, o tom kým by mohla a chtěla být, kdyby na světě nebyli jiní lidé, přičemž zápis před tím byl plný optimismu. Vlastně většina deníku je i přes všechny její strasti optimistická, Anne měla pozitivní přistup k životu! Doufala ve šťastný konec války, často psala o tom, co a jaké to bude po válce... Spousta vět, které napsala, se používají jako citáty, byla velmi chytrá.
Její deník však není jen o ní, píše i o událostech během války. Píše o podmínkách, povinnostech a omezeních platící pro Židy, promluvách Winstona Churchilla v rádiu, vylodění Britů v Normandii (Den D) 6. června 1944 atd.

Bohužel 4. srpna 1944 všechny ukryté ve firmě zatkli spolu se dvěma zaměstnanci firmy, kteří Anne a jejím spolubydlícím pomáhali. Byly různě deportováni do koncentračních táborů a uvězněni. Annina matka zemřela hladem a vyčerpáním v Osvětimi. Margot a Anne skončily v Bergen-Belsen, kde byla rošířená epidemie tyfu. Margot byla velmi slabá a podle svědků ji zabil samotný pád z postele, několik dní na to zemřela Anne někdy kolem konce února nebo začátku března tři měsíce před jejími šestnáctými narozeninami. Její otec byl jediným ze všech, kdo přežil.
Otto se vrátil do Amsterodamu a dostal se k Anninemu deníku, který zůstal v úkrytu po zatčení, přečetl ho a rohodl se ho vydat. A tak ho máme!

Anne byla obyčejná dívka, ale s neobyčejným životním příběhem. Její deník se stal branou do prostředí holocaustu, ale také inspirací. Čtenář se během svého objevování nejednou zamyslí nad tím, co v životě má, čeho by si měl vážit a jak věci kolem sebe vnímá.
A upřímně... držet v ruce takový historický pramen a mít možnost ho číst je přece jen něco výjimečného. :)

Já a návštěva čajovny...

4. března 2016 v 22:45 | Aileen |  Jak přežít v divočině...

...aneb Jak si na chvíli připadat, že cestujete po světě

Právě jsem se vrátila z jedné čajovny a musím se s vámi o svou zkušenost podělit...
  • (Pokud někdo bydlí poblíž, určitě do této čajovny zavítejte! V tomto článku se dozvíte, proč. Odkaz: Čajovna Šálek ticha)
Chtěla jsem se tam už dlouho podívat díky doporučení mé kamarádky, proto jsem se tam dnes s nadšením vydala... První dojem byl překvapení, čajovna se nachází v suterénu starého domu, až jsem si skoro nebyla jistá, zda jsem správně.

Už když jsem procházela vstupní chodbou, byla ve vzduchu cítit příjemná vůně a hrála relaxační hudba, která mi hodně připomínala hudbu z japonských filmů. Posezení bylo různé. Pohovky, stoly s židlemi, ale největší dojem na mě udělal dřevěný box osvětlený lampionem. Rozhodla jsem se, že budu sedět tam. Před vstupem jsem si musela vyzout boty, poté jsem si sedla na polštářek u nízkého stolku, na kterém bylo bambusové prostírání. Bylo tam teplo, hořela svíčka a na zdech byly pověšené tradiční obrazy zobrazující japonskou (nebo možná čínskou) kulturu.

Obsluha mi přinesla Nabídku a zvoneček, na který jsem později zazvonila, abych si mohla objednat. Vybrala jsem si bílý čaj zvaný "bílá pivoňka" a bambusový čaj (nemohla jsem ho vynachválit), sušenku štěstí (jde o drobnou sušenku původem z Číny, v níž se nachází psaníčko s jakousi věštbou nebo radou do života), Salep (připomínal řídký puding posypaný skořicí původem z Turecka plný bylinkového aroma - velmi sytý!) a Karamelku (karamelový nápoj, který jsem si objednávala dvakrát, protože k čaji byl výborný). Příště sáhnu po Japonské směsi a kuskusu.

(sušenka - koláček štěstí, zdroj)

V nabídce si vyberou i vegani a milovnící raw stravy. Mrkající

Celá čajovna je v duchu orientu a já jsem si připadala, jako bych na chvíli odcestovala do Asie. Nabízejí čaje z Číny, Japonska, Indie, Afriky a já už ani nevím, odkud... Čaje černé, zelené, bílé, ovocné, aromatizované a také podle tajných receptů... Servírují do klasických asijských konviček a mističek (hliněné či z čínského porcelánu) na dřevěných nebo bambusových podkladech.

Je to naprosto skvělé místo, kde si odpočinout, popovídat si a zažít něco výjimečného a zdravého.
Jak jsem tak procházela nabídku, všechno jídlo a pítí bylo zdravé a nálada určitě taky. Návštěvu čajovny mohu jen doporučit, já osobně se tam plánuji zastavit znovu!

(Ještě poznámka... V nabídce je i vodní dýmka a můžete zde navštívit i různé přednášky a meditace.)

Při návštěvě doporučuji vzít si s sebou někoho na povídání a knížku, (jelikož jsem před tím byla v knihkupectví, měla jsem obě tyto doporučení splněné).

Přeji příjemné zážitky!

Pokud se vám článek líbil a chcete si něco podobného zase někdy přečíst nebo chcete něco podotknout, zanechte prosím komentář! Usmívající se

 


Let's travel the world together!

3. března 2016 v 23:15 | Aileen |  Cestování

8 DŮVODŮ, PROČ CESTOVAT

Je dost pravděpodobné, že jste si po přečtení nadpisu tohoto článku řekli, že něco podobného jste četli už asi čtyřikrát. Nevadí... Tento článek nevznikl na základě dohledaných informací! Nehledala jsem "inspiraci" u jiných článků o cestování nebo reportážích. Je pevně postavený na mých zkušenostech!
Nejsem sice kdoví jaká cestovatelka, ale i těch pár cest mi něco daly a jsem za ně vděčná!
Začneme;

1) Rozšíříte si obzory

Tohle je opravdu jeden z těch základních a oficiálních důvodů. Během cestování poznáváme nové kultury a lidi. Zjišťujeme, jaký mají lidé v jiných zemích vztah mezi sebou a ke svému okolí. Naučíme se spoustu nových věcí, ochutnáme různé kuchyně a hlavně si vytvoříme představu a svůj postoj ke světu a k celkovému dění v něm. Nebála bych se prohlásit, že cestování hraje obrovskou roli v našem vzdělání.

2) Zlepšíte si jazyk(y)

Beru to jako důležitou věc. Z vlastní blízké zkušenosti vím, že když jsem v cizí zemi a potřebuju si něco vyřídit, okolnosti donutí k tomu, abych se osmělila mluvit. Ten jazyk se prostě během cest používá, a i když to na první pohled není zřetelné, hodně se zlepšuje!

3) Osamostatníte se

Když cestujete, jste v podstatě ve světě na vlastní pěst. Pokud nemáte všechno stoprocentně do poslední maličkosti zařízené cestovkou, vždy se najde okamžik, kdy si budete muset sami koupit jízdenku nebo se zeptat, ze které koleje jede váš vlak, v cizím jazyce. A ono je někdy těžké osmělit se, ale brzy pochopíte, že to jinak nepůjde. Naučíte se jednat a lépe řešit problémy. (A mimochodem podle mě se to naučíte mnohem lépe, než v hodině matematiky!)

4) Naučíte se celkem hospodařit s penězi

Vztahuje se to k bodu 3. Když jste v zahraničí a máte určitou sumu v peněžence, tak budete opravdu přemýšlet, za co ji utratíme a jestli vůbec.

5) Získáte si kontakty a přátele v zahraničí

S rodinou, u které jsem bydlela v Holandsku si pořád posílám pohledy a občas si i napíšeme. A kdybych se tam kdykoliv vrátila, dveře mám otevřené.

6) Zažijete dobrodružství!

Je to hodně kvůli vašim vnitřním pocitům. Pokud máte rádi Pána Prstenů a víte, že se natáčel na Novém Zélandu, moc rádi se tam podíváte! A věřte mi, ten pocit za to opravdu stojí. Cítíte se úplně sami sebou.

7) Pochopíte, že někdy jsou důležitější váše přání, než peníze

Cestování nemusí být zase tak drahá záležitost. Jde jen o to, jak to všechno provedete! Pro inspiraci sem dávám odkaz na jednu cestovatelku a bloggerku, která ovládá umění levného cestování. Restless Child Její tvorba je motivující! :)
A musím se pochlubit, že i mně se podařilo podívat se do Anglie skoro zadarmo!

8) Rozvíjí vaši osobnost a... kvalitu

Nejste samozřejmě žádná potravina, ale možná, že když si budete hledat práci a budete mít procestovanou nějakou tu část světa a mít třeba certifikát z jazykového kurzu v zahraničí, pomůže vám to. :)

Děkuju za přečtení a za návštěvu mého blogu.
Pokud se vám článek líbil nebo k němu máte připomínky, sdělte mi to prosím v komentářích, budu za to ráda a bude mě to motivovat k dalšímu psaní!
A pamatujte, nikdy není pozdě na to, splnit si své sny, a že cestování závisí víc na odvaze než na penězích!






Kam dál