Srpen 2016

Příběhy z divočiny: Samozvaná návštěva

22. srpna 2016 v 17:50 | Aileen |  Psaní
Ano... Vytvořila jsem nový typ článků... Jmenuje se Příběhy z divočiny a v budoucnu pod tímto názvem snad najdete spoustu příspěvků o všem možném, co se mně nebo mým známým stalo. Snad to bude i čtivé.
Nebydlím zrovna v rušném městě a někdo by možná mohl prostředí, ve kterém žiju, označit jako... venkov - a někdy to tady vypadá opravdu jako v divočině...

Samozvaná návštěva

Představte si, že trávíte prázdniny na chatě - ne úplně v horách, ale v kopcích. Znáte svoje sousedy, oni znají vás. Občas se vám kolem vaší dřevěné chaty proběhnou daňci - nádherná zvířata mimochodem, zajíci, srny, veverky, zatoulaní psi, ale...
Jednoho dalšího krásného dne se moje teta probudila a vyšla na verandu, chtěla si sundat suché prádlo ze šňůry. To udělala, pak ale uslyšela nějaké zvláštní zvuky. Pootočila hlavu a nemohla uvěřit svým očím. Stály před ní dvě obrovské kozy, kterým dělal společnost ještě větší kozel s dlouhými zatočenými rohy. Kvůli jejich neuvěřitelné velikosti je teta zprvu považovala za krávy.
Zatímco okusovali keříky, teta popadla utěrku a snažila se je zahnat, ale bohužel je tím akorát přivolala na verandu. Rychle zalezla zpět do chaty a modlila se, aby se zvířata nerozhodla dveře rozrazit.
Odešli.
O dvě hodiny později přišel na návštěvu jeden ze sousedů. Asi se chtěl ujistit, že neměl halucinace, protože povídal, že mu, zrovna když uklízel, do garáže vešel velký - opravdu velký kozel. Říkal, že nevěděl, co dělat - taky bych netušila. Kozel ne a ne z garáže odejít. Proto vběhl do chaty pro kýbl vody, přiběhl zpět do garáže a kozla polil vodou, poté znovu utekl do domu, nabral další várku vody a kozla polil. Opakoval to tak několik minut, dokud to kozlíka konečně přestalo bavit a znuděně odešel. Moje teta a soused mají zřejmě zážitek na celý život.

Mimochodem něco přes kilometr za naší chatou stojí krásná salaš, odkud tato zvířata pravděpodobně pocházela.