Pohledy cizinky #1 Berlín

14. srpna 2018 v 21:38 | Aileen |  Cestování
Konečně přidávám článek do rubriky cestování s názvem Pohledy cizinky. Tento typ příspěvků bude jeden z těch, kde se budu snažit shrnout nejzajímavější postřehy a nejsilnější zkušenosti ze svých cest, které tak ráda podnikám. Nikdy nebude chybět pár fotek!

Pohledy cizinky, 1. část: Dva dny v Berlíně

Před dvěma měsíci jsem říkávala, že jsem ještě nikdy nenavštívila Německo. Přišlo mi to jako paradox, když se německy ve škole povinně učím. Proto jsem neváhala při objevu oznámení o možnosti dvoudenního výletu do Berlína, které viselo na dveřích kabinetu naší němčinářky.



Cesty autobusem do zahraničí jsou vždy náročné. Vyráželi jsme v deset hodin večer, ujeli kolem 700 km a do Berlína dorazili v sedm ráno. I přes únavu i ta cesta byla už dobrodružná. Mám to ráda, protože jsem s cestováním začínala právě při příležitosti výměnných pobytů s mými spolužáky, a jelikož se blíží maturita, pravděpodobně tohle byla asi naše poslední podobná cesta.

Den první

Podle našeho průvodce byl první den v plánu východní Berlín, dle staršího pojmenování, a druhý den Berlín západní. V sedm ráno jsme tedy zastavili u East Side Gallery, muzeum pod širým nebem, jedno z míst v Berlíně, kde se nachází zbylé kusy Berlínské zdi. Místní umělci ji ozdobili malbami, některé z nich jsou moc krásné.


Pokračovali jsme tedy po stopách zdi, ať už šlo o její opravdovou a zachovalou podobu nebo ji nahrazovaly dlouhé kovové tyče. Naše kroky se zastavili u památníku a vedly napříč dříve střeženým pásmem, kde se lidé snažili dostat sebe i své rodiny za lepším životem do západního Berlína. Mnoho jich bylo zastřeleno včetně jejich dětí.

Celý východní Berlín mi připomínal, jaká byla jeho historie. I přes současnou snahu o jeho modernizaci jsem ho srovnávala s mými představami o některých zaostalejších městech ve východoevropských či jiných státech. Město dýchá životem, ale zároveň zanechává i poměrně ponurou stopu.

Náš výlet pokračoval Muzejním ostrovem (Museuminsel), prohlídka Pergamon Museum, kde jsme si mimo jiné prohlédli Ištarovu bránu z Babylonu. Následovaly pokusy o gymnastické fotky před Berlínským domem (Berliner Dom), o které jsem se pokoušela s kamarádkami během jednoho z výroků našeho průvodce. Pokusy byly víceméně neúspěšné.


Čas prohlídky se nám krátil, prošli jsme ještě několik památníků. Pohlédli na univerzitu (Humboldt-Universität) a ulici Pod Lipami (Unter den Linden Strasse), která vede vstříc Braniborské bráně (Brandenburger Tor). Měli jsme také to štěstí vyfotit si zlatý kříž na televizní věži (Fernsehturm), i když průvodce tvrdil, že při jeho návštěvách slunce nikdy nesvítilo tak, aby kříž mohl spatřit. Nám stačila jedna krátká návštěva.

Alexandrijské náměstí (Alexander Platz), které je celkem škaredé, nám poskytlo čas pro rozchod. Našli jsme si krásnou poněkud hipster kavárnu, kde jsem dvacet minut čekala na avokádový toust s domněním, že něco takového přece nemůže tak dlouho trvat. Potom, co mi však přinesly obrovskou porci opečeného chleba, avokáda a různých druhů semen se zeleninovou oblohou nastrojenou jak na svatbě, vše jsem pochopila. Na záchod se sem chodilo do kadibudky s tajemnou komnatou, která stála přímo v místnosti s posezením. Pozoruhodné.

Dále jsme už vše projeli autobusem. Postupimské náměstí (Potsdamer Platz), Checkpoint Charlie, kde hlídají američtí vojáci a kde se nacházel hraniční přechod pro diplomaty či novináře, nejstarší semafor v Evropě a podobně.

Den druhý

Ulice kolem našeho ubytování připomínaly ulice v Anglii a Holandsku, ale o tom jindy. Krásný druhý den západního Berlína zahrnoval plavbu po řece Sprévě (Spree), bylo rozhodně zajímavé vše vidět z "námořnické perspektivy". Pak už příliš času nezbylo, ale navštívili jsme má oblíbená místa v Berlíně.


Denkmal für die ermodeten Juden Europas, památník zavražděných Židů Evropy, je rozlehlý památník složen z tmavých betonových kvádrů různé výšky na zvlněném terénu symbolizující vzestupy a pády židovského národa. Připomíná bludiště a místo mi bylo velmi sympatické.

Braniborská brána je opravdu nádherná a je to prostě základní památka, kterou by měl v Berlíně navštívit každý. Charlottenburg nám bylo umožněno vyfotit si jen z autobusu, ale rozhodně to byla krásná podívaná. Je opravdu obrovský.


Nákupní centrum Evropa s vodními hodinami bylo poslední zastávkou. Pamětní kostel císaře Viléma (Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche) stojí poblíž. Jedná se o zbytek kostela, který zůstal stát po bombardování v roce 1943. Vedle něho byl postaven evangelický, jehož zdi jsou pokryty skleněnými mozaikami. Je v něm opravdu zvláštní příjemná atmosféra.


Procházky Berlínem ve mně zanechávaly smíšené pocity. S kamarádkou jsme se shodly, že to možná není město tak úplně pro turisty, ale město pro život, a tímto poetickým postřehem bych chtěla své první Pohledy cizinky zakončit. Berlín je plný života a radosti v porovnání s jeho historií. V podstatě jde o znovuzrozené město.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aduna Aduna | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 22:17 | Reagovat

Ani nevíš, jak jsi mě tímto článkem potěšila :) :D Chápu, že jsi se hned přihlásila, také bych tak učinila, ač cesty autobusem taky na dlouhé vzdálenosti nedávám...
V Německu jsem byla letos taky poprvé, akorát v Heidelbergu (jak asi víš) a to je oproti Berlínu historičtější...Na Berlínu jde i z těch fotek prostě poznat ten dopad historie.
Co se programu týče, tak ten jste teda měli nabitý, ale nějak se to stihnout musí. :D Museuminsel musel být skvělý zážitek, ale předpokládám, že by se z toho dal udělat klidně samostatný výlet. :D  Tvůj článek mi prostě připomíná mou maturitní otázku o Berlínu...taková ochutnávka z Berlína (ty jsi alespoň zažila i mimo papír) a někdy tam prostě zajet na dlouhou dobu s vychutnat si to pomaleji. Ale musím říct, že třeba o tom Denkmal für die ermodeten Juden Europas jsem nevěděla (měla bych se stydět...), tak to pro mě bylo nové. A nejvíc zajímavý mi připadá asi Gedächtniskirche, protože alespoň na fotkách to vypadá jako nějaký zbytek Gringotovic banky z Harryho Pottera. _DD

2 Aileen Aileen | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 15:59 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti článek líbí! Do Heidelbergu jsem se také chtěla podívat, tak snad někdy... :)
Stihli jsme toho hodně a uteklo to jako voda. Museuminsel by opravdu zabral celý den, kdyby se chtělo. :D A za ten Denkmal se není co stydět. Já o něm sice věděla dopředu, ale jen proto, že jsem o něm prezentovala ve třídě. :D Rozhodně se mi to ale zalíbilo, a proto jsem byla ráda, že jsem ho viděla i naživo. Gedächtniskirche je velice zajímavý a vůbec jsem o něm nevěděla, než jsme tam přijeli.

3 Pavlína Pavlína | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 18:52 | Reagovat

Já v Berlíně byla na týdenní jazykový kurz a musím tedy říct, že se mi tam poměrně líbilo. Jen jsem si teda přála, abych uměla maličko líp německy, protože jsem byla šíleně zmatená. Braniborská brána je opravdu něco, čím se může Berlín pyšnit! My navštívili i Fernseheturm (doufám, že jsem to totálně nezkomolila) a ten výhled byl nádherný! :D Jinak teda těch lidí tam je šíleně a máte pravdu, je to tam spíš pro život :D :)

4 Aileen Aileen | E-mail | Web | 18. srpna 2018 v 18:49 | Reagovat

[3]: To tě obdivuju, na jazykový kurz do Německa si chci už dlouho zajet, ale pořád na to nějak nemám odvahu. Nemyslím si, že je na to moje němčina připravená. :D Ale snad jednou. Zatím jsem vždy jela na dva týdny někam na angličtinu. Ten výhled z Fernsehturm závidím, muselo to být super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama